|
 Hrad
vznikl na počátku XIII.století pravděpodobně z iniciativy samotného Přemysla
Otakara I. V době, kdy se král ujímá správy této části země, jako význačná
vojenská opora panovníka na neklidné česko-rakouské hranici. Vztyčil se jako
protiváha rakouského hrádku, který stál na protilehlé ostrožně, oddělené od
Landštejna hlubokým údolím, jíž procházela cesta do vnitrozemí. V letech
1256-1259 vystupuje na hradě Oldřich neznámého rodu, který však byl
bezesporu královským půrkrabím. Krátce nato získali hrad Vítkovci z
třeboňské větve. Nejznámnější z nich byl Vilém z Landštejna (1315-1356),
zprvu odpůrce, pak rádce a diplomat krále Jana Lucemburského. Vlivné
postavení si Vilém podržel i za Karla IV., kdy se stal moravským zemským
hejtmanem a později i nejvyšším pražským purkrabím. Po polovině XIV.století
se pan Vilém dostal do roztržky, která místy nabývala charakteru drobné
války, se svým příbuzným Oldřichem z Hradce. Ten svévolně změnil trasu
obchodní stezky od Slavonic na Jindřichův Hradec tak, že se Landštejnu
vyhýbala. Hrad se tak dostal do izolace a jeho pán přišel o zdroj příjmů. V
roce 1381 získal hrad spolu s Novou Bystřicí od krále Václava IV. Konrád z
Krajku původem ze Štýrska a jeho rod tu sídlil téměř po dvě století.
Krajířové z Krajku časem splynuli s domácím prostředím a získali četné
úřady, zejména na Moravě. Zasloužili se o přestavbu hradu a zejména o rozšíření
jeho opevnění. Konrádův syn Lipolt patřil mezi úhlavní nepřátele husitů.
Neúspěšně obléhal Tábor v roce 1420, za což se mu Žižka pomstil tím, že
náhlým výpadem vypálil nedalekou Bystřici a zajal tam Lipoltovu manželku s
dětmi. Ve druhé polovině XV.století byl hrad pozdně goticky přestavěn, při
jihozápadní hradbě vznikl nový palác, opevněný hradbou a věžemi. Práce na
zdokonalování opevnění pokračovali i v první polovině XVI.století. V roce
1618, kdy byl hrad v držení jihlavského měšťana Gottfrieda Neumaiera z
Vinterberka, stoupence českých stavů, se jej marně snažilo dobýt císařské
vojsko hraběte Dampierra. Podařilo se to až o rok později hraběti Buquoyovi,
který vyhladovělou posádku donutil složit zbraně a hrad vydat. Hrad změnil
ještě několik majitelů, ale to už sláva kdysi pevné pomezní pevnosti
dohasínala. V roce 1771 podruhé v krátké době udeřil do hradu blesk, ale
tentokrát byly následky tragické - objekt zcela vyhořel. Poté už nebyl
obýván a změnil se ve zříceninu. Z důkladnou obnovou se začalo až v roce
1972.
Na začátku své cesty se dejte unést půvabem
slavonického náměstí a krásou jeho gotických a renesančních domů, které
patří k nejcennějším ve střední Evropě. Za prohlídku rozhodně stojí také
Městské muzeum. Stezka spojující Slavonice s nově
zrekonstruovaným hradem Landštejnem, jedním ze tří dochovaných románských
hradů u nás, který je současně románskou památkou evropského významu. Cestou
projdete přes zajímavou archeologickou lokalitu s odkrytými základy dvorců
zaniklé středověké obce Pfaffenschlag. Celá trasa vede po romantických
cestách uprostřed hlubokých lesů. |